† 02. 04. 2011 | kód autora:
IlT
Karel Hynek Mácha (16. listopadu1810Praha – 6. listopadu1836Litoměřice) byl českýbásník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Proslavil se jak svým životem, tak dílem, jemuž dominuje lyrickoepická skladba Máj (1836), jedna z nejvydávanějších českých knih.
//
Máchova rodina
Vlevo od kostela sv. Ignáce v Praze bydlel K.H. Mácha s rodiči v letech 1826 až 1836
Karel Hynek Mácha se narodil v pátek 16. listopadu 1810 v Praze, na Újezdě čp. 400/3 v domě U Bílého orla; koncem 19. století byl dům zbourán, dnes na jeho místě stojí dům nový (Újezd čp. 401) a je na něm umístěna pamětní deska, upozorňující na Máchův rodný dům. Pokřtěn byl v blízkém kostele Panny Marie Vítězné. Jméno Ignác (jež si počeštil na Hynek) získal po jednom ze svých kmotrů (Ignáci Mayerovi).
Máchovým otcem byl Antonín Mácha (1769–1843), mlýnářský tovaryš, voják a později majitel krupařského krámku. Máchova matka Marie Anna Kirchnerová (1781–1840) pocházela z rodu českých hudebníků. Dva roky po Hynkovi se manželům Máchovým narodil syn Michal (1812–1871).
Kvůli finanční krizi nežila rodina na Újezdě dlouho. Několikrát se stěhovala, aby se nakonec, když bylo Máchovi šestnáct let, usadila na Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí) v domě U Hrbků (proti kostelu sv. Ignáce). Zde Mácha bydlel se svými rodiči do konce svých studií a odchodu do Litoměřic v září 1836; zde vznikla převážná část jeho literárního díla.
Studia
Máchovy školní začátky byly spojeny s farní školou při kostelu svatého Petra na Poříčí, obsazovanou křížovnickým řádem. Následovala studia hlavní školy u piaristů. V letech 1824 až 1830 studoval piaristické gymnázium na dnešních Příkopech. Od podzimu 1830 navštěvoval na pražské univerzitě filozofickou fakultu a mezi roky 1832 a 1836 studoval na téže univerzitě práva.
Uměl výborně německy a česky, ve škole se učil latinu; pod vlivem polských událostí (revoluce v roce 1830) a četby polských autorů (Adam Mickiewicz) se Mácha začal učit polsky.
V letech 1831 až 1832 navštěvoval přednášky Josefa Jungmanna, jenž povzbuzoval své žáky k literární činnosti a hodnotil jejich práce; Máchovi pochválil báseň Svatý Ivan.
Literární dílo
Své první básnické pokusy psal v němčině (Versuche des Ignac Macha, Hoffnung).
V roce 1830 se definitivně uchýlil k češtině a celá jeho další tvorba zůstala tomuto jazyku věrná. V prosinci 1831 vychází v časopise Večerní vyražení první Máchův text, báseň Svatý Ivan. V lednu 1832 následuje v témže periodiku báseň Abaelard Heloíze, pod níž je poprvé podepsán Karel Hynek Mácha.
V jeho básnické tvorbě nacházíme sonety i lyrickoepické skladby. Básně se vyskytují i v jeho prózách (Marinka, Cikáni).
V próze se věnoval hlavně historickým tématům. Rozhodl se napsat čtyřdílný román Kat, ale jeho části Vyšehrad, Valdek a Karlův tejn zůstaly pouze v náčrtcích. Jediná dokončená a časově nejpozdější část zamýšlené tetralogie z doby Václava IV. je Křivoklad (1834).
Cyklus Obrazy ze života mého (Večer na Bezdězu, Marinka) se odehrává v jeho současnosti a kromě lyrizujících tendencí v něm nacházíme i autobiografické prvky, ostatně jako v celé Máchově tvorbě. Obě jeho práce byly uveřejněny v roce 1834 v Květech.
Jeho nejrozsáhlejší prací je román Cikáni. Pracoval na nich od října do prosince 1835. Bohužel neprošly cenzurou a poprvé vyšly kompletně až v roce 1857.
Z jeho dalších próz lze zmínit Pouť krkonošskou, Návrat, Klášter sázavský, Valdice, Rozbroj světů či Sen.
Mácha si rovněž vedl literární zápisník, deníky a psal dopisy; právě tyto prameny jsou důležitými zdroji o jeho životě.
Kontroverzním je i jeho intimní deník z roku 1835, částečně psaný šifrovaně. Obsahuje detaily z jeho každodennosti a otevřeně přibližuje jeho vztah s Lori. Poprvé deník neúplně rozluštil Jakub Arbes roku 1884, zcela pak Karel Janský (1890–1959) ve 20. letech 20. století, který se zasazoval o jeho nezveřejnění.
Máj
Socha Karla Hynka Máchy v petřínském parku od J. V. Myslbeka
Máj (1836) zaujímá ústřední místo jak v jeho tvorbě, tak v dějinách české literatury. Na této skladbě intenzivně pracoval na přelomu let 1835 a 1836, ale dochoval se náčrt básně již z roku 1834. Máj byl jedinou knihou, která mu vyšla za jeho života. Musel ji však vydat sám. Tisk provedla pražská tiskárna Jana Spurného. Máj byl vydán 23. dubna1836. Všech 600 výtisků se brzy rozprodalo.
Máj je věnován Hynku Kommovi (1790–1875), pražskému měšťanovi, pekařskému mistru, pozdějšímu radnímu, s nímž byl zřejmě Machův otec v obchodním styku. K básni je připojen autorův výklad, určený patrně pro cenzuru.
Mnohovrstevnatá báseň má 4 zpěvy a 2 intermezza. Básnický jazyk, plný metafor, oxymoronů a dalších prostředků, líčí tragický příběh, k němuž autora patrně inspirovala reálná událost z roku 1774.
Tematické "zužování" Máje na píseň lásky, oslavu přírody či líčení romantického příběhu je zavádějící, avšak ve zjednodušujících výkladech Máje nikoli řídké. Máj je inspirativním, meditativním dílem, které sice těží z motivů lásky, přírody, vlasti, ale jehož myšlenkové zázemí se dotýká otázek spíše metafyzických (především druhý zpěv skladby).
Soudobá domácí kritika (Josef Kajetán Tyl, Josef Krasoslav Chmelenský) pro Máj nenašla pochopení (absence národnostního apelu, údajné kopírování Byrona atd.).
Máj se však šířil v opisech a definitivní rehabilitaci mu přinesla generace Májovců. Dnes je Máj jednou z nejvydávanějších českých knih.
Mnohá vydání ilustrovali naši výtvarníci: Mikoláš Aleš, Karel Svolinský, Toyen, Jan Zrzavý, Cyril Bouda, Jan Koblasa, Pavel Sukdolák.
Herec a dramatik
Navštěvoval divadelní představení česká i německá. Sám ochotnicky vystupoval ve Stavovském a Kajetánském divadle, kde v letech 1834 až 1835 vystoupil v 16 hrách (především Klicperových a Štěpánkových). Jako student univerzity musel vystupovat pod pseudonymy: Milihaj, Chám, Hynek. V tisku (Česká včela) byl Mácha nejvíce chválen (Chmelenským) za výkon v roli Jindřicha Prachatického v Klicperově Blaníku.
Sám se také pokoušel o dramatickou tvorbu. Svědčí o tom dochované zlomky historických dramat, vzniklých mezi lety 1831 a 1833. Jmenují se Bratři, Král Fridrich, Boleslav, Bratrovrah. Žádnou divadelní hru však nikdy nedokončil.
Cestovatel a malíř
Hrad Hazmburk na kresbě Karla Hynka Máchy (okolo roku 1833), pohled zhruba od Klapého
Mácha byl vášnivý cestovatel. Chodil většinou pěšky a vyhledával zejména romantická místa spojená s historií a krásy přírody. Ačkoli je často prezentován jako osamělý poutník krajinou, žádnou z větších cest nepodnikl sám.
První delší cestu vykonal Mácha v roce 1832; vedla z Prahy, přes Mělník, Kokořín, Housku, Doksy, na Bezděz. Doprovázel jej Eduard Hindl (1811–1891), spolužák a přítel. Máchova cesta z Mělníka na Bezděz je dnes červeně značenou trasou KČT.
Na přelomu srpna a září 1833 podnikl opět s Hindlem tzv. Krkonošskou pouť. Během ní navštívil mj. Valečov, Kost, Trosky, Radim u Jičína, Třebihošť. Máchův podpis se nachází v pamětní knize Sněžky (28. srpna1833). Cesty do těchto končin Mácha uskutečňoval i v následujících letech.
V pondělí 4. srpna1834 vyrazil Mácha na cestu do severní Itálie. Jeho společníkem byl Antonín Strobach (1814–1856), pozdější pražský purkmistr, předseda říšského sněmu a právník. Cesta trvala 6 týdnů (někdy ušli denně až 60 kilometrů) a vedla z Prahy, přes České Budějovice, Linec, Salzburk, Innsbruck do Benátek. Odtud pluli do Terstu. V Lublani se Mácha setkal s významným slovinským básníkem Francem Prešerenem. Cesta pokračovala přes Vídeň do Prahy.
O svatodušních svátcích 1835 šel Mácha se svými přáteli na osmidenní výlet do boleslavského kraje. Při té příležitosti navštívili vlasteneckého kněze Antonína Marka, žijícího nedaleko Jičína.
Zvláštní půvab měly pro Máchu hrady a zříceniny. Psal si seznam "hradů spatřených", který čítá na 90 položek (mnohé hrady navštívil opakovaně).
Mácha byl obdařen i výtvarným talentem. Dochovalo se 115 kreseb a akvarelů "hradů spatřených". Tyto Máchovy práce vznikaly přímo v plenéru (doma pak některé z nich koloroval); hrady kreslil většinou z dálky za použití dalekohledu. Patrně z roku 1832 pochází Máchova kresba, jež by mohla být jeho autoportrétem. O Máchově fascinaci výtvarným uměním vypovídají poznámky z jeho návštěvy vídeňské obrazárny (cestou z Itálie).
Ženy a syn
Dnešní podoba domu U Červeného orla, kde bývala kavárna U Suchých, kde se v zimě 1833/34 Mácha seznámil s Lori Šomkovou
Máchovou první doloženou láskou byla Marinka Stichová (1810–1853), s níž se seznámil 15. srpna1832 v Benešově. Máchovi imponoval nejen její vzhled, ale i to, že znala a četla české knihy. Ozvěny vztahu k Marince se promítly i do Máchovy tvorby. Samotný vztah neměl dlouhého trvání. Každopádně ještě v roce 1833 se v Pouti krkonošské Mácha vyznává ze ztracené lásky.
Na konci roku 1832 zahořel láskou k mladinké herečce Rošrové, ale výsledkem vzplanutí byla jen báseň Panně Rošrové.
Skutečnou Máchovou partnerkou, snoubenkou a matkou jeho syna Ludvíka byla Eleonora Šomková. Mácha se s ní seznámil někdy v zimě 1833/1834 po divadelní zkoušce. Konkrétně v Celetné ulici v domě U Červeného orla (dnes čp. 593/21), kde v té době byla kavárna U Suchých. K seznámení s Lori došlo za přítomnosti Josefa Kajetána Tyla a jeho pozdější ženy Leni Forchheimové. Charakter jejich vztahu, jejž ukončila po téměř třech letech Máchova smrt, nastiňuje Máchův intimní deník z roku 1835 a jeho dopisy. Podstatnou roli hrála v tomto vztahu Máchova povaha, jeho přecitlivělost a žárlivost, své učinili i rodiče mladých partnerů, ale třeba i Lořina neochota naučit se česky.
1. října1836 porodila Lori Máchovi syna. Naposledy se s Máchou viděla 16. října1836. Jejich svatba se měla konat 8. listopadu1836 v kostele svatého Štěpána v Praze.
Syn Ludvík zemřel 5. července1837 na psotník.
Poslední týdny a smrt
Pamětní deska na domku v Litoměřicích, kde Mácha zemřel
Na začátku srpna 1836 získal Mácha absolutorium na právech. Nástup do zaměstnání však odložil – aby mohl cestovat a aby byl v Praze při korunovaci císaře Ferdinanda českým králem. Koncem září nastoupil jako koncipient u litoměřického justiciára Josefa Filipa Durase (1793–1853).
1. října se v Praze narodil Lori syn Ludvík. 4. října jel Mácha do Prahy, aby potomka viděl. V noci 15. října se doslova rozběhl z Litoměřic do Prahy; bylo to naposledy, kdy Prahu navštívil a kdy viděl syna a Lori. V neděli 23. října si z vrchu Radobýlu, kde upravoval svou poslední báseň Cesta z Čech, všiml požáru dole ve městě. Při obětavém hašení se nalokal vody, jež mohla být zdrojem jeho pozdějšího infekčního onemocnění.[zdroj?]
Začátkem listopadu se Máchovo zdraví rychle zhoršovalo. Měl průjem, ale žádné léky neužíval a dál chodil do kanceláře. 2. listopadu píše dva poslední dopisy – rodičům a Lori. V noci na 5. listopad se mu velmi přitížilo, zvracel a vyžádal si lékaře. Přesto ráno vstal a šel se omluvit do práce, kam jej přivolaný doktor nedovolil dojít. Zemřel v neděli 6. listopadu1836 přibližně ve tři hodiny ráno. Úřední záznam uvádí jako příčinu Máchova úmrtí Brechdurchfall, tedy cholerinu, mírnější formu cholery, projevující se dávením a průjmy.
Pohřeb se konal na litoměřickém hřbitově 8. listopadu1836 ve tři hodiny odpoledne za přítomnosti Máchova bratra Michala. Máchovy ostatky zde byly uloženy na téměř 102 let.
17. listopadu1836 bylo v Praze v kostele svatého Ignáce na dnešním Karlově náměstí slouženo za Máchu rekviem. Kostel byl plný. Účastni byli Máchovi rodiče, studenti, profesoři, mj. Josef Jungmann.
Máchův odkaz
Hrob Karla Hynka Máchy na vyšehradském hřbitově
Máchův hrob zůstal deset let zanedbán. V dubnu 1846 (i péčí Karla Havlíčka Borovského) byl postaven náhrobek z dílny Františka Linna z Řetězové ulice. V roce 1861 k němu přibyl pseudogotickýkenotaf.
V roce 1912 byla odhalena dnes již kultovní Máchova socha od Josefa Václava Myslbeka na pražském Petříně.
Když po Mnichovu hrozilo zabrání českého pohraničí, byly 1. října1938 z iniciativy tehdejšího guvernéra Národní banky ČeskoslovenskéKarla Engliše Máchovy tělesné ostatky exhumovány a převezeny do Prahy.[1] Zde je antropologicky zkoumal a pietně konzervoval profesor Jiří Malý.
Druhý Máchův pohřeb 7. května1939[zdroj?] se stal národní manifestací proti nacismu. Pohřben byl na vyšehradském hřbitově.
Po Máchově smrti se zformoval okruh jeho příznivců, kteří v jeho tvorbě rozpoznali jedinečnost. V Květech postupně vyšly básně Karla SabinyPomněnka na hrobě Karla Hynka Máchy (17.11.1836), Františka L. RiegraNa smrt Karla Hynka Máchy (1.12.1836) a Pláč nad smrtí Karla Hynka Máchy od Karola Kuzmányho (29.12.1836).
Pro Máchu nacházely větší pochopení oblasti Moravy a Slovenska a německé jazykové prostředí. Prvním německým překladem Máchovy tvorby byla Marinka, uveřejněná ve vídeňském časopise Adler již roku 1839. Prvním neněmeckým překladem byl překlad Máje do polštiny od Bronislawa Maleckého (1855).
Teprve roku 1861 vyšlo relativně úplné vydání Máchových spisů v nakladatelství Ignáce Leopolda Kobera (1812–1866). Tehdy také vyšel česky Máj podruhé.
Plně pochopen a oceněn byl Mácha až Nerudovou a Hálkovou generací, generací almanachu Máj z roku 1858. Májovci rozpoutali vlnu máchovského zájmu. Mácha nakonec dosáhl uznání i u kritiky (Šalda) a stal se básníkem, jehož kult je srovnatelný s kultem svatého Václava.
Po Máchovi je pojmenováno mnoho ulic, různých institucí, Velký rybník dokeský (Hirschbergský) je přejmenován na Máchovo jezero, celá oblast kolem Bezdězu je zvána Máchovým krajem, měsíc květen Máchovým časem. Máj je zhudebňován, recitován a naposledy i zfilmován. Osobnost a dílo Karla Hynka Máchy se staly synonymem lásky, romantismu, mladistvého entuziasmu, to vše do značné míry navzdory skutečnému Máchovu životu a metafyzickému přesahu jeho díla.
Zdroj:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Hynek_M%C3%A1cha
† 07. 01. 2011 | kód autora:
JkX PRAVĚK
Nejstarší slovesné projevy
- závislost na přírodě, pocit bezmocnosti
- magické (kouzelné) obřady (naklonit si démony)
- slovní projevy, zpěv, pohyb (tanec), rytmus
- magické průpovědi, zaklínadla a zaříkadla (nemoci, proti nepříteli, touha po lásce, úspěch v lovu, úroda)
- pranostiky (o počasí a hospodaření)
- přísloví (zkušenosti - návod k jednání)
- pořekadla (bez mravního poučení)
- výroční obřady (např. při rovnodennosti, slunovratu)
- obřadný cyklus rodinný (svatba, křtiny, pohřeb)
- mýtus - vyprávění, názory a představy o vzniku světa, člověka, pokus o výklad (fantastický)
- jazyk - opakování slov, rytmický veršovaný projev, věty zvolací, přací, citově zabarvané
Ústní lidová slovesnost - folklor
- venkovský
- městský
- slovesná kultura před vynalezením písma, tvorba lidu (dodnes)
- vyjadřuje lidový názor na život, optimismus, touhu po svobodě, odpor k útisku
- znaky: ústná tradování, anonymita autora, kolektivnost (jedinec a myšlení všech, vyhovuje všem), variabilita (neustálený text, obměny)
- druhy: lyrika (písně milostné, pracovní, verbovní, vojenské, ukolébavky ap.), epika (eposy, byliny, báje, pověsti místní, historické a heraldické, pohádky fantastické, kouzelné, novelistické, o zvířatech a anekdoty), drama (obchůzkové, zpěvohra ap.), loutkové divadlo (Matěj Kopecký)
- význam: zvl. v období pobělohorském a obrozeneckém (vzor pro literaturu, inspirace)
- sběratelé lidové slovesnosti, např: F.L: Čelakovský (slovanské národní písně a přísloví), K.J. Erben (české písně a říkadla, pohádky), B.Němcová (pohádky), J.Š.Kubín (vyprávění s Podkrkonoší, pohádky), J. Jindřich (písně z jižních Čech), F. Sušil, F. Bartoš L. Janáček (moravské písně), J. Kollár a P.J. Šafařík (slovenské písně)
† 07. 01. 2011 | kód autora:
JkX Antika
= literatura starověkého Řecka a Říma, základ evropské vzdělanosti, dodnes inspirační zdroj
- výhodná zeměspisná poloha - spojnice 3 světadílů
Řecká literatura
- antika (z latin. antiquitas = starobylost, starý věk) je novodobé označení pro starověké období, ve kterém byly vytvořeny v řecké a římské společnosti kulturní hodnoty, jež se staly základem evropské vzdělanosti. Za antické období bývá nejčastěji označována doba 14. st. př.n.l. - 4. st.n.l.
- řecké kmeny se od 2. tisíciletí před naším letopočtem usazovaly v jižní části Balkánského poloostrova a na ostrovech v Egejském moři
1) arachaické období (do 6. st.př.n.l.)
Homér (asi 8.st.př.n.l.)
- básník, jehož jméno je spojováno s pravděpodobným autorstvím nejstarších dochovaných evropských památek
- Ilias (Ilion = Trója) - epos líčí o střetnutí Řeků a Trójanů
- Odyssea - vypravuje o desetiletém bloudění ithackého krále Odyssea a jeho návratu do rodné země, tento epos je prvním dobrodružným literárním dílem evropské kultury a jeho motivy v nesčetných obměnách provázejí dobrodružnou prózu dodnes
Sapfó (7.-6.st. př. n.l.)
- básnířka, která zřídila na ostrově Lesbos Dům múz, centrum monodické lyriky (jejím jádrem je sólový zpěv, doprovázený loutnou)
Anakreon (asi 6.st.př.n.l.)
- básník, jehož hravé verše oslavují lásku, víno a životní radosti
Pindaros (asi 522 - 446 př.n.l.)
- představitel sborové lyriky
Ezop (asi 6. st.př.n.l.)
- tvůrce bajek, jejichž stručný děj se soustřeďuje pouze k podstatným jevům a jeho záměrem je didaktické poučení
2) období attické (5.-4.st.př.n.l.)
- koncem března pořádali Řekové lsavnosti na počest boha vína a veselí, Dionýsia
Aischylos
- zakladatel řecké tragédie, které vtiskl základní formu
- by dosáhl větší dramatičnosti, uvedl na scénu druhého herce
- napsal asi 90 her
- Oresteia - jediná dochovaná řecká trilogie
- Spoutaný Prométheus
- Sedm proti Thébám
- Prosebnice
- Peršané
Sofokles
- dramatik
- uvedl na scénu třetího herce
- ze 123 dramat se dochovalo pouze 7
- Antigona - snad nejznámnější řecká tragédie, zachycuje konflikt mezi "proměnlivými" zákony vládců a věčnými pravidly morálky
- Král Oidipus - se stal vzorem osudové tragédie, Théby trpí za zločiny nevědomky spáchané Oidipem (vraždy otce a incest s matkou), Oidipus se oslepí, aby neviděl následky hrůz, jichž se dopustil
- Elektra - oslavuje hrdinný postoj Agamemnonovy dcery Elektry, která vzdoruje vrahům svého otce a v duchu tradiční morálky pomáhá pomstít jeho smrt
Euripides
- Medea
Aristofanes
- Ptáci
- Lysistrata
- Vosy, Mír, Žáby, Jezdci
Herodotos
- Dějiny
Thukydides
- Dějiny peloponéské války
Demosthenes
Platon
- Ústava
Aristoteles
- Poetika
3) helénistické období
Menandros
- číje to dítě?
- Škarohlíd
Theokritos
4) římské období
Longos
- Daphnis a Chloe
Lukianos
Římská literatura
1) archaické období
Titus Maccius Plautus
- Chlubný voják
- Komedie o hrnci, Lišák Pseudolus, Komedie o strašidle
2) zlatý věk
Gaius iulius Caesar
- Zápisky o válce galské
- Zápisky o válce občanské
Marcus Tullius Cicero
Publius Vergilius Maro
- Aeneis
- Zpěvy pastýřské (Bukolika)
- Zpěvy rolnické (Georgika)
Publius Ovidius Naso
- Lásky
- Umění milovat
- Listy milostné
- Proměny (Metamorphoses)
Quintus Horatius Flaccus
- Satiry
3) stříbrný věk
Marcus Valerius Martialis
Publius Cornelius Tacitus
- Dějiny, Letopisy, Germanium
Decimus Iunius Iuventalis
Lucius Annaeus Seneca
- Šílící Herkules, Trójanky, Faidra
Gaius Petronius Arbiter
- Satiricon - Hostina u Trimalchiona
Marcus Aurelius Antonius
- Hovory k sobě
† 07. 01. 2011 | kód autora:
JkX Počátky našeho písemnictví (pol. 9.století - počátek 15.století)
- kulturní jazyky: staroslověnština, latina, čeština
1) Písemnictví staroslověnské - polovina 9. století Velká Morava
- pronikání křesťanství ze západu (z východofrancké říše, expanze) a z východu (z Byzance)
- roku 863 příchod Konstantika a Metoděje na Velkou Moravu (ze Soluně)
- význam: politický (hráz proti francké expanzi), náboženský (křesťanství v jazyce slovanském), literární (základ slovanského písemnictví)
- sstaroslověnština - 1.slovanský kulturní jazyk
- hlaholice (z malé řecké abecedy) - 1. slovanské písmo, mladší cyrilice - základ azbuky
- nejstarší texty - náboženské a bohoslužebné, srozumitelné lidu
- Proglas - předmluva k překladu evangelia (Konstantin), nejstarší dochovaná slovanská báseń, program cyrilometodějské mise, ideová a společenská závažnost, proklamuje nutnost vzdělanosti, právo na kulturu v srozumitelném jazyce = počátek demokratizace kultury, básnická krása, přenesená pojmenování (zvl. přirovnání), oslovení
- Kyjevské listy - hlaholicí psaný zlomek misálu (mešní knihy) v originále
- Život Konstantina - Cyrika, Život Metoděje (dříve Panonské legendy) - vrcholliterární činnosti pozdně velkomoravského období, obrana díla dvou bratří, životopisy
život = vyprávění historické, životopisné, v próze, bez zázračných a fantastických prvků (narozdíl od legendy)
- Paterik (Knihy otců) - vyprávění o mniších, vzdělavatelná četba
- Zákon sudnyj ljudem (pro laiky) a Nomokánon (církevní předpisy) = právnická literatura
- modlitby, překlady částí Bible
- po smrti Metodějově zákaz staroslověnské bohoslužby, staroslověnská kultura přetrvala jen v Sázavském klášteře (kulturní centrum přemyslovského státu) do 11. století
2) Období zápasu dvou kultur - staroslověnské a latinské - 10. a 11. století
- nové kulturní centrum - český přemyslovský stát, kult českého světce - Přemyslovce Václava
- nositel vzdělanosti - duchovenstvo
- do 11. století tvorba:
- staroslověnská - Sázavský klášter
- z 10. století:
- Život knížete Václava - prstý styl, srozumitelnost
- z 11. století:
- tzv. Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu (pracování latinské legendy Gumpoldovy) - styl náročný, typická středověká legenda se zázraky
Pražské hlaholské zlomky (modlitby)
- latinská - pražské biskupství (973)
- Kristiánova legenda (Život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily)
- legenda (z lat. - co má být čteno) - veršovaný nebo prozaický útvar náboženské středověké epiky, vyprávění o životě, skutcích, zázracích, mučednictví světců, původně předčítány při mši v den svátku
- historická literatura - anály - v kostele sv. Víta na Pražském hradě
- 1. česká duchovní píseň Hospodine, pomiluj ny - konec 10.století - staroslověnský původ (zbytky stsl. slov), zpívána při slavnostních příležitostech (funkce hnymny), prosba o mír a úrodu, jednoduchá forma: 8 veršů, bez rýmu a strofického členění
3) Krátké období vítězství latiny a pronikání češtiny - počátek 12. století - 13. století
- dějepisná próza:
- Kosmas: Kronika česká (Chronica Boemorum) - 12. století
- autor (1045 - 1125) - děkan svatovítské kapituly, vzdělanec
- téma: české dějiny od nejstarších mytických dob, 3 knihy (části)
- prameny: nejstarší příběhy z doby pohanské ("bájné podání starců"), vyprávění pamětníků, zážitky Kosmovy
- styl: živé vypravování, přímá řeč (dialogy), podrobné charakteristiky postav, citáty z římských autorů, próza prokládána časoměrnými verši, zábavné historky, líčení bitev - dílo nejen historické, ale i umělecké (herojská kronika) - cesta k zesvětšťování literatury
- 1. dílo kronikářského typu (3. kniha), 1. dějiny národa
- vlastenecký ráz (Kosmas myslí česky - bohemika = česká slova v latinském textu)
- tendenční dílo - straní katolické církvi, zachycuje úspěchy Přemyslovců, chybí záměrně zmínka o slovanské vzdělanosti
- kronika - literární žánr, popis jednotlivých událostí v chronologickém sledu, styl prostý, věcný
- pronikání češtiny - glosy (vpisy do latinských rukopisů, poznámky, překlady), např. Svatořehořské, Vídeňské
- 2. česká duchovní píseň Svatý Václave - přelom 12. a 13. století - světec zobrazen jako rytíř, vyspělejší forma: 3 sloky, složitější styl i nápěv, básnické přívlastky, verše se zvukovou shodou (asonance)
- z písně duchovní se stala slavnostní a válečná, později vlastenecký prosebný zpěv za český národ
4) Vznik česky psané literatury - přelom 13. a 14. století
- vrcholný středověk, vláda posledních Přemyslovců a Lucemburků
- proces demokratizace a zčeštění literatury, laicizace (zesvětštění) - autoři nejen kněží, témata nejen náboženská
- zvláštnosti staročeských památek: výlučné postavení verše (vliv ústní lidové slovesnosti, ústní šíření literatury, určena pro poslech - neznalost písma), nezájem o původnost námětu (cizí prameny), zlomkovitost, anonymita autora, obtížná datace
- žánry: duchovní lyrika (Ostrovská píseň, Kunhutina modlitba), duchovní epika (legendy, např. o sv. Jiří) světská lyrika, světská epika (epos, kronika), sociální satiry, drama, zábavná a odborná próza
a) Literatura počátku 14. století
Alexandreis - přelom 13. a 14, století
- neznámý autor, šlechtic
- téma: oslava makedonského krále Alexandra Velikého - ideál středověkého panovníka (zobrazen jako rytíř), české prostředí, vojenská taktika i jména
- forma: rytířský epos, čeština, 8slabičný verš, gnómická trojverší (průpovědi)
- kompozice: předmuva, výklad Alexandrova původu, hrdinské činy, smrt, marná cesta za světovládou a slávou
- předlohy: latinská a německá
- rozsah: asi 9000 veršů (zachovala se třetina - 9 zlomků)
Dalimilova kronika - počátek 14 století
- nejstarší česky psaná veršovaná kronika (přístupnost, obliba)
- autor neznámý (název je omyl z 16 století), nižší šlechtic
- straní nižším vrstvám, proti přívalu němectví hledá spojence v českém sedláku (viz Oldřich a Božena), národní zájem - uvědomělé vlastenectví
- téma: dějiny od nejstarších dob do roku 1314
- forma: prostý vyprávěcí sloh, zajímavost děje, přístupný jazyk
b) Literatura doby Karlovy - 2, polovina 14. století
- rozkvět českého státu (jádro světové říše, styky Prahys kulturní Evropou)
- vznik pražskoho arcibiskupství (1344), založení pražské univerzity (1348), stavitelské památky (gotika)
- literatura latinská: Karel IV. - Vita Caroli (vlastní životopis)
- literatura česká převažuje:
- legendy:
- dvojí styl: zájem o současný život, skutečný svět, srozumitelná, přístupná forma (legenda o sv. Prokopu) a úsilío výlučnost, exotičnost, vybroušená naročná forma (Život sv Kateřiny)
- počátky dramatu:
- Mastičkář
- zlomek velikonoční hry (latinský podklad)
- námět: 3 Marie jdou pro vonné masti, chtějí balzamovat Kristovo tělo
- obraz středověkého tržiště, šarlatánství prodavače mastí a léků
- postavy: mastičkář Severin (vzdělaný, zištný) a dva pomocníci Postrpalk a Rubín (lidový, výřečný - vychvaluje léky)
- charakteristika jazyken (knižní x hovorový, až vulgární)
- střídání veršů českých a latinských - makaronismy
- zábavná próza - rytířská epika, např. Tristam a Izolda, Trójanská kronika
- světská lyrika - milostná píseň, např. Dřevo se listem odievá, Závišova píseń s přírodními motivy
- sociální satiry (kritika ze stanoviska nižších vrstev): Píseň veselé chudiny (o bídě, vtip a ironie)= žákovská, vagantská poezie, Podkoní a žák (spor studentaa panského služebníka o tom, kdo se má lépe, ironie a trpkost) - forma dialogu, živý, přístupný jazyk
Satiry Hradeckého rukopisu
- autoří neznámí (i z měšťanstva)
- poprvé kritika nedostatků světských i církevních, obraz měšťanského života
- Desatero kázanie božie - veršované kázání, útok na hříšníky, autor jim vyhrožujeformou přirovnání (osud trubců v úle)
- Satiry o řemeslnících a konšelích - kritika nepoctivosti a okrádání, výhružka méně útočná (peklem)
- bajka O lišce a džbánu - veršované exemplum (krátké vyprávění s poučením)
Smil Flaša z Pardubic: Nová rada - alegorie, zvířata radí lvovi = rada králi, jak má vládnout (ideál panovníka podle představ vysoké šlechty)
odborná próza: kronika Přibíka Pulkavy z Radenina, slovníky mistra Klareta, právnické spisy Ondřeje z Dubé
5) Literatura předhusitská a husitská - konec 14. století - polovina 15. století
- prohloubení rozporů ve společnosti, odpor proti náboženskému a mravnímu úpadku katolické církve - úsilí myslitelů a kazatelů o nápravu (reformu), rostoucí zájem o bibli (vzor pro mezilidské vztahy) - úplný překlad do češtiny
- mizí duhovná a rytířská epika (světec a rytíř) = vysoký styl, středověké drama, světská lyrika
- v popředí: satira (kritika nedostatků), duchovní píseň (možnost účasti lidu, má funkci nejen modlitby, ale reaguje na otázky praktického života), traktát (učené pojednání, středověká náboženská úvaha), kronika, kázání (působivost živého slova, funkce informační a agitační)
- změna: česká literatura = literatura psaná česky, určena Čechům
- převládá prostá forma, srozumitelnost
- vrcholí proces počešťování literatury (čeština i v oblasti teologické a správní), demokratizace (literatura pro lid), laicizace (zesvětštění, sepětí s dobovými problémy)
a) Předchůdci Husovi
- většinou kazatelé, usilují o nápravu společnosti na podkladě náboženském
Matěj z Janova - učenec, latinské spisy
Konrád Waldhauser - kazatel německého patriciátu a univerzitních studentů (pozván Karlem IV.)
Jan Milíč z Kroměříže - český kazatel, nejradikálnější, zřekl se bohatství, největší vliv na chudinu
- centrum kazatelství - Betlémská kaple
- Tomáš Štítný ze Štítného - laik (bez teologického vzdělání), zchudlá šlechtic, zeman
- o náboženských otázkách píše česky (= pro lid), vliv Milíčův
- dílo: sborníky traktátů:
- Knížky šestery o obecných věcech křesťanských ( o dokonalém životě)
- Řeči besední ( o základech věrouky)
- Řeči sváteční a nedělní (výklad částí evangelia) usiloval o zharmonizování společnosti, o nápravu chyb
- význam: 1. klasik české naučné prózy, zpřístupnil nejvyšší soudobou vzdělanost širšímu čtenářstvu, věcné, srozumitelné vyjadřování, dokonalý jazyk
b) Literatura období příprav husitského hnutí
Mistr Jan Hus
- pocházel z Husince u Prachatic z chudé rodiny, studium na pražské univerzitě, univerzitní místr (1396), vysvěcen na kněze (1400), pak rektor univerzity
- v jeho osobě se spojuje učenecké i lidové křídlo proticírkevní opozice (teorie i praxe), kazatel v Betlémské kapli
- oblibnil Václava IV. - vydán Kutnohorský dekret (1409), omezující vliv cizinců na pražské univerzitě
- spory s církví: pro obhajobu názorů anglického reformátora Johna Wycliffa, pro vystoupení proti odpustkům a kritiku církve (bohatství, rozmařilost, mravní zkaženost), pronásledován, dán do klatby, vypovězen z Prahy, kázal pak na Kozím Hrádku a na Krakovci, na církevním koncilu (sněmu) v Kostnici - vězněn, jako kacíř 6.7. 1415 upálen
- dílo:
latinsky: pro učence, zejména spis O církvi (De ecclesia) - popírá papežovo postavení, hlavou církve je Kristus a příslušníkem jen ten, kdo nemá hřích)
česky: pro lid
Výklad Viery, Desatera a Páteře - výklad tří modliteb, úvahy o mravním životě a kritika společnosti
Knížky o svatokupectví - ostrá kritika církve, jejího bohatství, zištnosti, prodávání odpustků, doklady ze současného života
Postila - výklad části evangelia formou kázání nebo traktátu (z lat. post illa verba, tj po oněch slovech, tj slovech evangelia)
Dcerka - o správném životě žen a dívek
listy z Kostnice - promluvy k čtenáři (obdoba kázání)
Husův vliv na vývoj českého pravopisu: je zřejmě autorem spisu O pravopise českém (De orthographia bohemica), místo pravopisu spřežkového zavedl pravopis diakritický (rozlišující, tj se znaménky), dlouhé samohlásky označoval čárkou, např á, měkké souhlásky tečkou (tzv nabodeníčko), např č,ž, dbal o správnou výslovnost, odstranil archaismy, nahrazoval německá slova českými
- Hus jako mluvčí lidu urychlil vyvrcholení odporu proti církvi, odhaloval příčiny společenských nedostatků
Jan Želivský - kazatel a mluvčí pražské chudiny
c) Literatura v době husitských bojů
- rozvoj lidového zpěvu - husitské chorály (=jednoduchý sborový zpěv) v Jistebnickém kancionálu (zpěvníku), zvláště:
- Ktož jsú boží bojovníci - nejen píseň náboženská, ale vojenská a bojová
- cíl: povznést sebevědomí, dodat odvahu, statečnost, požadovat kázeň sjednotit k boji
- prosté výrazové prostředky, působivý nápěv
- Povstań, povstaň, veliké město Pražské - píseň Prahy s výzvou k boji proti Zikmundovi
- Žižkův vojenský řád - zápis východočeského bratrstva, kázeňský řád s vysokými morálními požadavky, stejnými povinnostmi pro všechny a stvrdými tresty, přijat na sněmu v Německém Brodě 1423
Vavřinec z Březové: Píseň o vítězství u Domažlic (historická báseň, dokument), Husitská kronika (próza, latinsky)
Budyšínský rukopis - tři veršované polemické skladby proti Zikmundovi: Žaloba Koruny české, Porok (= výtka) Koruny české, Hádání Prahy s Kutnou Horou (alegorie, střetnutí přívrženců husitství s nepřáteli)
polemika - spor, vzájemné vyvracení názorů protivníků
d) Literatura doby polipanské - po porážce husitů u Lipan 1434
- v popředí literaární polemika:
Petr Chelčický - zeman, samouk, kritik společnosti
- obhajoval pasivitu ("neodporovat zlu násilím"), pokoru, chudobu, odmítal potřebu vyššího vzdělání i instituci státu
- dílo:
- traktát O trojím lidu - odsuzuje středověké dělené společnosti na tři stavy (kněžský, vojenský a robotný)
- traktát Sieť viery pravé - kritika církve, hromadění majetku, touha po spravedlivé společnosti, představa ideální církve
- kázání s úvahami Postila
- na základě myšlenek Chelčického vznikla v roce 1457 jednota bratraská (Řehoř Krajčí, Kunvald v Orlických horách), kirtizována katolíky i husity
literatura zábavná:
- zvláště za Jiřího z Poděbrad - oživení kulturních a politických styků (české poselstvo krále Jiřího do ciziny) - Deník Václava Šaška z Bířkova - o cestě Lva z Rožmberku s družinou po západní a jižní Evropě (viz Jirásek, Z Čech až na konec světa)
† 07. 01. 2011 | kód autora:
JkXOrientální literatura
1) Literatura Předního východu
a) sumerská, akkadská (Mezopotámie) - 4.tis.př.n.l.
- klínové písmo
- hliněné destičky, trojhranné rydlo
- akkadský epos o Gilgamešovi
b) staroegyptská - 4. tis.př.n.l.
- hieroglyfické písmo
- papyrus, třtinové pero
- milostné písně
- oslava života faraonů
- Kniha mrtvých (rady zemřelému)
- životopisy (Sinuhet)
- Achnatonův Hymnus na slunce
c) hebrejská - 1.tis.př.n.l.
- tvoří most mezi orientální a evropskou literaturou
- Bible - soubor textů, pravidla náboženské víry a morálky, pak součástí křesťanské bible (Písmo svaté)
- Starý zákon = historické, liturgické, právnické a literární texty
- 3 oddíly:
- Tóra (nejstarší) - knihy Mojžíšovy (5)
- soubor Proroků (z dějin Izraele, skutky proroků: Izajáš, Jeremijáš, Ezechiel, Dvanáct proroků)
- tzv. spisy = básnické knihy
Žalmy (náboženská lyrika), Jób, Přísloví, Pět svitků (milostná Píseň písní - Šalamounova, Rút, Kazatel, Jeremiášův pláč, Ester), Kniha Danielova s mystickými zjeveními a spisy historické: biblické příběhy - Josefův, kniha soudců, knihy královské, mýty o stvoření člověka (Adam a Eva, vyhnání z ráje, Kain a Abel, potopa, spravedlivý Noe, babylonská věž), dějiny Židů (Abraham, Mojžíš, přikázání Hospodinova, David a Goliáš)
činnost proroků (předpovídají příchod Mesiáše - vykupitele)
2) Literatura indická - 2. tis. př.n.l.
- posvátné knihy - védy (védský jazyk, pak sánskrt)
- hymnus Árjů na své bohy (zosobněné přírodní síly - Jitřenka, Slunce, Vítr, Oheň)
- představy o světě a vesmíru
- indické eposy - hrdinské zpěvy Mahábhárata a Rámajana (4.st.př.n.l. - 4.st.n.l.)
3) Literatura perská - 7.st. př.n.l.
- sbírka náboženských textů Avesta (modlitby, mýty, lyrika, právnické texty)
4) Literatura Čínská
- čínské znakové písmo
- papír nebo hedvábí, štětec
- vliv filosofie (konfucianosmus, taoilsmus)
- soubor čínského básnictví - Kniha písní
† 27. 01. 2010 | kód autora:
7J6 Máma mě dnes omluvila ze školy protože mi stále bylo trošku špatně... A tak jsme šli spolu do obchoďáku a strávili tam tak tři hodiny. Nakoupila jsem si pár super hadříků ale večer prý půjdem zas. Už se nemůžu dočkat... Potřebuju novej mejkap....a tak....ale matka bohužel taky musí chodit do práce :-( Ještě že má ty odpolední směny, kdy je v obchodem moc lidí aspon se vyhnem frontám...
Jo a už jste viděli Sherlocka Holmese? Já z něj padám...Ten byl fakt sexy!
† 01. 08. 2009 | kód autora:
dRk Dnes autorka blogu odjíždí na dovolenou, takže si čtenáři jistě oddychnou, že aspoň na týden nebudou bombardováni jejími denními starostmi, či jejími "hloupými kecy". Jejich klid potrvá až do 1.srpna, kdy se autorka zase na chvilku vrátí, aby 10. srpna mohla zase na devět - deset dní odjet.
Autorka odjíždí na klidnou dovolenou k jisté, nejmenované vodní přehradě, aby si užila alespoň část své rodiny, přesněji řečeno rodiče a mladšího bratra. Její starší sestra prý zůstane v Praze a bude dělat neznámo co, zatímco její starší bratr se postará o jejího téměř půlročního králíčka, křížence beránka a králíčka lví hlavy, Berču.
10.srpna pak bude mít její bratr zase co hlídat, neboť autorka odjede s tou samou částí rodiny do Chorvatska. Jak sama prohlásila, moc se na to netěší. Její maminka prý stále musí řešit nějaké problémy s cestovkou. Naší autorku děsí cesta i samotný pobyt v Chorvatsku, přestože už tam jede popáté v životě. Holt někdo si klidu fakt neužije, když už před ním rodiče nezatajují své starosti.
† 01. 08. 2009 | kód autora:
dRk Dnes se králík Berča poprvé chystá vyrazit z domu, aby týden pobyla u bratra své paničky. Neví sice, co od toho má očekávat a dalo by se i říct, že si blížící se odloučení od paničky prakticky vůbec neuvědomuje.
Berče už je téměž půl roku. Je to kříženec králíčka lví hlavy a beránka. Její panička ji koupila ve zverimexu nedaleko svého domu, když byla Berča kolem dvou měsíců stará. Dosud se králičí holčička nepodívala dál než na pár kroků od domu. Dosud nepoznala pořádně jiné prostředí než oblast svého bydliště. Dosud nebyla nikde na návštěvě déle jak několik hodin.
Tedy je to vůbec poprvé, co bude muset bydlet někde jinde delší dobu, než je zvyklá. Panička ji už umyla, nakoupila jí čerstvé zrní a sbalila jí kufry. Teď už zbývá jen naložit auto a dovézt Berinku do jejího nového domova.
† 01. 08. 2009 | kód autora:
dRkTo bylo dneska horko, co? Překvapivě Berča měla i přesto plno energie - to asi dík včerejšímu koupání, při kterém se chovala velmi slušně - takže dnes nevěděla co roupama :-D Jinak u mamky v práci jsem byla dneska jen pár hodin, neboť jsem dopoledne musela cosi zařizovat. Mám ale dobrou zprávu - příští školní rok budu chodit na vejšku. No a otázka zní: na kterou VŠ nastoupím? Zde máte nějaké nápovědy:
Když jsem chodila do první třídy ZŠ, chtěla jsem řídit naftařskou společnost
Ve druhé třídě ZŠ jsem dělala moderní tance.
Ve třetí třídě ZŠ jsem se učila hrát na flétnu.
V letech 1998-2007 jsem zpívala v dětském pěveckém sboru.
Ve třetí čtvrté třídě ZŠ jsem objevila svoji lásku ke psaní a chtěla jsem být herečkou, zpěvačkou nebo spisovatelkou.
Šestou až devátou třídu jsem prožila ve třídě se zaměřením na umění.
V šesté třídě ZŠ jsem milovala fyziku včetně pana učitele :-D
V osmé a deváté třídě jsem měla ráda chemii a obdivovala jsem našeho trhlého učitele, který nás ji učil.
V deváté třídě jsem zjistila, že umím psát fejeton - psala jsem ho poprvé v životě a hned se vyvedl.
Na gymnáziu jsem chodila do třídy se zaměřením na informatiku.
V prváku na gymnáziu jsem byla obdivována pro své vyvedené karikatury autorit a přišla do konfliktu s naší hudebkářkou, neboť jsem jí přiznala, koho mám za sbormistra.
Ve druháku jsem dík okolnostem toužila utéct na učňák a stát se kuchařkou.
V témže roce mi ale profesorka na češtinu přiznala, že mám talent, když jsme psali subjektivně zabarvený popis. Pár lidí ze třídy milovalo mé charakteristiky profesorů. A když jsem se dostala do průseru, dovolila si mě paní profesorka pro moje satory porovnávat s Karlem Havlíčkem Borovským.
V témže roce jsem hodně psala povídky a učila se vytvářet webové stránky.
V témže roce jsem docházela na nepovinné hodiny politické geografie.
V témže roce jsem se začala hodně zajímat o dřevárny a historický šerm.
Ve třeťáku jsem strašně toužila po studiu na Matematicko-fyzikální fakultě UK.
Ve třeťáku jsem chodila na nepovinné hodiny php.
Ve čtvrťáku jsem se přidala do jednoho sdružení novinářů a také společenství spisovatelů a hlásila jsem se na FSV UK - obor žurnalistiky, kam jsem se nakonec kvůli převeliké konkurenci tehdy nedostala, ale naplánovala jsem si, že to zkusím i další rok. Jinak novinařině se tak nějak věnuji dodnes :-)
Ve čtvrťáku jsem chodila na nepovinné hodiny IT trendů.
Celý letošní školní rok na pomaturitním jsem se učila na to, abych mohla studovat český jazyk a literaturu a zdárně udělala anglické zkoušky FCE.
Mimochodem vždycky mě hodně bavilo plavání a basket (a občas i fotbal - se sourozencema)
Od dvanácti let si bez dovolení tahám domů zvířátka a sama se o ně bez řečí starám.
Sem tam mě chytnou i nějaké zahradnické práce...v minulých letech jsem si sem tam přivydělávala pomocnými prcemi pro jednu zahradnickou firmu.
Strašně ráda vařím - nikdo mě do toho nenutí, takže se to ještě dá považovat za koníčka :-)
A to že se zajímám o okultismus víte sami nejlépe :-D
Btw miluju šerm a lukostřelbu, i když mi to zrovna dvakrát nejde :-D
No, nevím, jak vám ty nápovědy pomůžou v tom, abyste zjistili, pro kterou školu jsem se nakonec rozhodla :-D
Diskuze je moderovaná, tak se nebojte to psát do komentářů - nikdo to od vás neokouká :-) Výherce dostane symbolickou roztomilou odměnu :-)
† 01. 08. 2009 | kód autora:
dRk Už jste se někdy setkali s tím, že jste do někoho jeden den hustili, co všechno v poslední dnech děláte a co máte ještě v plánu jen proto, aby to ten člověk o pár dní později zcela zapomněl a vymýšlel nesmyslné akce? Tohle je totiž přesně můj případ.
Jak jsme v sobotu měli setkání sabatu, tak jsem se mimo jiné slečně P svěřovala, že jsem poslední týden musela brzy vstávat, abych s maminkou mohla jet do práce a že tak hodlám činit i tento týden, abych v sobotu mohla odjet na dovolenou.
No a v posledních dnech mi od ní přišly celkem dvě nesmyslné zprávy. Jedna o tom, jestli se ráno před praxí může stavit u mě na pokec a druhá, kde mě upozorňuje, že o víkendu bude na netu, aby mi cosi pověděla.
Takže se v celku nemohu ubránit dojmu, že mě P v sobotu vůbec neposlouchala a že jsem celou tu dobu vlastně mluvila jen sama se sebou...(a mně si tento člověk dovoluje upozorňovat na to, že se v průběhu rozhovoru sem tam mračim nebo že mám divnej pohled - já ji aspoň vnímám, ale co ona?) Až já mluvit zcela přestanu, to se bude divit! Nebo si toho možná ani nevšimne.... :-(
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
