Do její schrány jsem vložila článek, který jsem o ní napsala pro agenturu, a pak také dopis, ve kterém jsem se s ní loučila a děkovala za čas, který se mnou strávila.

Brečela jsem jen, když jsem musela zavřít víko. Je těžké si přiznat, že už ji nikdy neuvidím....

Všechno mi ji tady připomíná. V bytě se ozývají podobné zvuky, jako dělala ona, když hledala zrníčka. A já se stále nedokážu zbavit zvyku, kdy hned, jak ráno vstanu, se jdu na ní podívat nebo ji nakrmit. Abych nakonec zjistila, že už tu není...

Dík Polgaře jsem včera dostala možnost se zbavit toho kilového balení zrníček. Pol totiž dostala morče, tak aspoň bude mít čím ho nakrmit....

Andělka byla dneska pohřbená v Prokopském údolí pár metrů od jejích předchůdců...