Tak tímto článkem se oficiálně přiznávám, že se o jakousi magii taky zajímám. Nikdy jsem však necítila zvláštní potřebu o ní psát, neboť stále jsem byla ten hledající, co nevěděl, čemu věřit může a čemu ne. Faktem však je, že i když sami praktikujete magii, nikdy nevíte, zda to, čeho jste byli svědky, byla skutečnost, nebo jestli to byl jen výplod vaší fantazie. Ale s tím už asi člověk musí počítat. A co se zlých znamení týká, raději počítat s tím, že jsme neměli halucinace, ale že nám doopravdy něco hrozí, abychom se stačili bránit...
Do včerejška jsem byla pouze hledajícím. Což byl stav, který trval téměř deset let - tedy asi polovinu mého dosavadního života. Důvodem toho byla moje výchova a tedy i nevěřící pohled na všechno, čeho jsem byla svědkem nebo čeho jsem se sama dopustila. Viděla jsem človíčka, který dokázal vyléčit prakticky pouhým dotekem ruky. Sama jsem na dálku dokázala hýbat plamenem svíčky. Dokázala jsem imaginovat do svého bytu lidi, kteří tam v tu dobu nemohli být a aktivně s nimi vést rozhovor... Měla jsem vidění, která se zanedlouho stala skutečností. A přesto jsem stále věřit nedokázala. (Blbec, co? Kopněte mě!)
Včera byl opět úplněk a na mě ty letní úplňky působí docela zvláštně. Tedy vždycky v tu dobu začnu jevit zájem o magii a to velmi aktivně. No a protože bráška nebyl doma, takže byl pokoj volný a protože výjimečně nikdo nestěhoval nábytek nebo se nepokoušel o obvyklý letní úklid, dostala jsem jedinečnou příležitost uskutečnit své plán
Došila (a to doslova) jsem svoji Knihu stínů. Čisté bílé papíry jsem před několika týdny sešívala kousek po kousku k sobě, až jsem z nich dostala knihu. Nejsem žádný učený knihař, takže od toho nikdo nemůže čekat nějakou profesionální úroveň - jen jsem si tu výrobu, když už jsem konečně získala odvahu, chtěla užít. No a včera jsem kartonovou vazbu pokryla látkou a zase sežila. Byla to pěkná piplačka, to vám povím. Ale řekla bych, že to stálo za to. Teď už tam jenom vepsat všechen ten materiál, co jsem za uplynulá léta nahromadila - to taky bude velmi veselá práce.
Večer jsem uskutečnila vůbec svůj první magický rituál. Dojmy? Bylo to strašidelné. Můj králík za mnou furt něco nesouhlasně bručel. Každou chvíli hrozilo, že do mého pokoje vrazí někdo z rodičů, aby se optal, proč svítím tak pozdě v noci... No a samotný strach z toho, že náhodou udělám krok navíc a podpálím celý byt, také nebyl zrovna příjemný. Ale zážitek to teda byl velkolepý. Plus mám krom svého jména, příjmení a přezdívky ještě své magické jméno. - mimochodem s velmi pěkným významem :-)
Také jsem zakopala svou magickou ochranu. Strašně zvláštní pocit - strkat do země něco podobného a zvláštní neklid, že to někdo náhodou objeví...
Tak to by snad jako doznání k tak ohavné činnnosti stačilo :-D Jestli chcete, můžete mě nyní upálit na hranici! :-D