Tak za týden už bude Berča pryč. Mladší bráška se vrátí z táborové nereality a společně se svými rodiči odjedeme k vodě. Chudák Berča. Té si v poslední době všímáme tak málo, že když už ji konečně pustíme ven, začne zlobit jak černá ruka, aby na sebe upozornila. Vinou toho asi během naší dovolené skončí na pekáči, neboť ne každý je tak trpělivý jako já, aby jí ty její vylomeniny pořád odpouštěl.

Tento týden si nás králíček moc neužil, neboť jsem celé dny tvdrla v pedagogicko-psychologické poradně a když jsem se dostala domů, jen jsem zalehla a spala jak zabitá. Příští týden nebude o moc lepší. Ba by se dalo říct, že to bude zas o krapánek horší, neboť krom poradny budu mít i nějaké zařizování nezbytností a balení kufrů na cesty. Co ten prcek bude dělat, to fakt nevim.

Ale pěkně mi to oplácí. Je schopná nasrat mimo záchod a rozmazat to po kleci (díky čemuž bych ji měla vykoupat, jak smrdí), pochcat a posrat zásoby sena na balkoně (no co, to si sežere), no a v končné řadě se jí nikdy nechce do klece, když už dostane volnost, takže já mám plno táhlých škrábanců až do krve téměř po celém těle. Holt je to zlatá holka a má s lidmi náležité slitování, když toho mají moc, že?